Jožka: Kristýno, jak tě napadlo, že bude dešťová zahrada místo normální zahrady?
Původně to měl být dešťový záhon, nakonec je to dešťová zahrada, napadlo to takovou větší skupinu lidí, která si říká Ekospojka a tady na Břevnově se snaží dělat projekty, které nějakým způsobem řeší klimatickou krizi tady na té lokální úrovni. Říkali jsme si, že se tady málo pracuje s dešťovou vodou a právě dešťová zahrada umožňuje, že když prší, tak pojme vodu a je schopná ji zadržet na dobu, kdy bude větší sucho. Většinou se tam vysází rostliny, které zvládnou i období dešťů a naopak i období, kdy je velké sucho. Říká se tomu adaptační opatření, něco, co se přizpůsobuje tomu, že se mění klima. V Praze už nebudou krásné zelené trávníčky a je zapotřebí budovat typy funkčních zahrad a záhonků. Takové místo je potom zároveň útočiště pro ptáky a jiná drobná zvířata, například pro ježky a hmyz, a také se vytvoří příjemné mikroklima, kde bude příjemněji než na rozpálené ulici.

Jožka: Kde se ta zahrada buduje?
Je to v Kochanově ulici na Břevnově na Praze 6. Důležité je, že je to ulice, která je celá z kopce a skvěle se na tento projekt hodí. Z vedlejšího domu vede dešťová voda okapem do strouhy a do kanálu a je nevyužitá. My tu vodu pomocí rour povedeme klikatě po pozemku a tak ho zavlažíme. Na vytvoření dešťové zahrady jsou tam ideální podmínky.

Jožka: Jak jste našli to místo?
Objevili jsme ho společnými silami s Lucií Loskotovou a Štěpánem Tomanem. Původně jsme měli v plánu jiné místo, kam měla voda stékat přímo z ulice, ale Technická správa komunikací, která se stará o provoz ulic a chodníků, nám nedovolila zadělat kanál, což bylo zapotřebí, a tak se ukázalo, že je to příliš složité. Ani nevím, zda bychom na všechna povolení nakonec nečekali několik let. Ve veřejném prostoru, který nás zajímal, je to současné místo ideální.

Jožka: Napadla vás i jiná varianta provedení? Třeba systém vodního hřiště pro děti, kde by voda tekla v různých kanálcích, děti by si tam hrály a pak by tekla k rostlinám?
Děti mají fantazii, jakou dospělí nemají, toto nás opravdu nenapadlo. Také jsme omezení financemi. Bylo by krásné mít tam ještě nějaké herní prvky, které by to dělaly zajímavější, ale dost by se to prodražilo, takže to děláme tou nejjednodušší variantou a chceme tím i ukázat, jak se s tím dá jednoduše pracovat.

Joska: Kde na to berete peníze?
Část peněz jsme dostali od Prahy 6, ta nám na to přispěla 60 000 Kč, ale ukazuje se, že to nestačí. Všichni, kdo na tom pracují, to dělají dobrovolně ve svém volném čase a nedostanou za to žádné peníze. Jenom jejich práce by stála například 100 000 Kč. Také materiál je drahý, třeba prkna jsme nekupovali nová, ale sehnali jsme je na stavbě, kde byla stará vyřazená, a použili je na tento projekt.

Joska: Kde se můžeme přihlásit na brigádu?
Jedna proběhne 13. října, druhá 21. října, ale bude potřeba o zahradu pečovat i nadále, i když by to měl být soběstačný pozemek bez nějaké zvláštní péče, ale to bude chvíli trvat. V těch prvních letech bude potřeba nějaká údržba, vytrhávat nálety, a tak budeme organizovat další sousedské brigády podle toho, jak budeme mít čas.

Joska: Co se stane, když zahrada nebude fungovat?
My to zkoušíme, nejsme žádní superodborníci, i když jsme se samozřejmě radili se zahradnicí a s lidmi, kteří se věnují takovým projektům, a máme od nich co nejvíce informací k tomu, aby to fungovalo. Ale stát se to samozřejmě může. Potom je dobré zjistit, co na tom nefunguje, a to opravit. Myslím si ale, že tam není zase tolik věcí, které by se mohly pokazit.

Magda: Proč takový projekt realizuje Nesedím, sousedím?
My jsme tímto projektem chtěli podpořit Prahu 6 nebo kohokoli, kdo má prostředky a možnost ve veřejném prostoru dělat tyto zásahy, a nebude ho to stát tolik úsilí jako nás. Myslím si, že je lepší, aby to dělaly tyto instituce. Tento projekt jsme chtěli dělat už před 3 lety a teprve teď jsme se k tomu dostali, protože dlouhou dobu trvalo, než jsme vyřídili všechna povolení, než si všichni vyjasnili, co komu patří, a umožnili nám to používat. Pokud by to řešila městská část, bylo by to mnohem jednodušší a efektivnější.

Cilka: Jaké rostliny a keře se tam budou sázet?

Chtěli jsme původní české keře, které zároveň mají i květy a plody, takže jsou krásné i užitečné. Naše zahradnice vybrala ptačí zob, meruzalku alpskou, hloh jednosemenný, zimolez obecný, růži sivou a dřín obecný.

Cilka: Podle čeho jste keře vybírali?
Především jsme chtěli takové keře, které snesou mokro i sucho a budou potravou pro ptáky.

Výzva pro čtenáře:
Na okraji pozemku jsme umístili ceduli, která osvětluje smysl dešťové zahrady a vybízí kolemjdoucí k tomu, aby nám dali vědět, pokud by mladé rostliny a keře strádaly, nebo se sami zapojí do zalévání při velkém suchu. Budeme moc rádi, když lidé budou chodit kolem a všímat si, co se tam děje. Vítáme každého pomocníka na jakýchkoli brigádách, které určitě ještě budou.

Akci podpořila Praha 6 a  Evropská unie. Vyjádřené názory a stanoviska jsou však výhradně názory a stanoviska Nesedím, sousedím a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Národné agentúry programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu. Evropská unie ani Národná agentúra programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu za ně nenesou odpovědnost.
#erasmusplus