Zahradnice Lenka Bennerová má u nás v komunitním centru od podzimu 2023 volný cyklus kurzů přírodního zahradničení. Po únorovém kurzu jsme se setkaly, abychom probraly jeden důležitý aspekt, na nějž ve výkladu nebylo dost prostoru, ale určitě zaslouží pozornost.

Jak by tedy Lenka popsala zahradničení jako ukázku cirkulární ekonomiky? Zde najdete přepis její odpovědi, a pokud chcete vědět víc, srdečně zveme na její další kurzy, vždy třetí středu v měsíci.

Na kurzu Cesta k přírodní zahradě jsme narazili na to, že zahrada je ukázkový případ, kde se dá ukázat, projevit a realizovat cirkulární ekonomika, protože na zahradě jde o to, abychom co nejvíc materiálu, věcí, rostlin a energií spotřebovali na daném místě a nemuseli vnášet moc vstupů zvenčí.  Takže já se snažím během mých kurzů nabádat zahradnice a zahradníky k tomu, aby upustili od péče typu na podzim všechno ze zahrady ostříhat, vyhrabat a odvézt a na jaře pak vše zase navážet, protože tím šetříme dopravu, energie, životní prostředí atd. Samozřejmě k tomu přispívá i fakt, že příroda už je dost poničená, otepluje se, klesá biodiverzita, je nás na planetě 8 miliard, takže už o přírodu musíme začít opravdu vážně pečovat a chránit ji.

Takže cirkulární ekonomiku na zahradě spatřuji hlavně v oběhu materiálu, což obnáší substráty, mulče, listí apod., ale také energie, šetření vodou na zálivku, zachytávaní dešťové vody, správné zalévání, bránění odparu vody, bránění půdy před vysycháním. Měli bychom celou zahradu koncipovat tak, aby byla z dlouhodobého hlediska udržitelná. Abychom na ní nespotřebovávali příliš mnoho energie, zdrojů, materiálů, ale ani času. Takže se zároveň na kurzech bavíme o tom, jak by taková zahrada budoucnosti měla vypadat, což se týká celkové koncepce a typu výsadby. Dnes už víme, že zahrada, kde 90 % plochy tvoří trávník a podél plotu jsou vysazené túje, prostě požadavky udržitelnosti nesplňuje. V současné době se při tvorbě zahrad upouští od velkých travnatých ploch, protože se zjistilo, že trávník je extrémně náročný na energie, spotřebu vody, osiva, hnojiva, substráty, písky… je hodně pracný a na druhou stranu vůbec není přínosný z hlediska diverzity. Trávník je v podstatě zelená poušť, protože na klasickém anglickém trávníku hubíme vše živé, aby byl dokonale zelený a uniformní. Při navrhování zahrad se dnes snažíme o rozmanitost, vracíme se ke klasickým stromům, keřům, trvalkám, ideálně původním druhům.

A úplně základním požadavkem kromě zachytávání dešťové vody je kompostování neboli zpracovávání veškerého rostlinného odpadu. Je škoda to někam odvážet, pálit, likvidovat, protože biologický odpad je nesmírně cennou surovinou. Devadesát procent zahrad může mít svůj kompostér a tím eliminovat potřebu dokupování balíků substrátů a hnojiv pro výživu své zahrady. Další přínos kompostu je, že vím, co jsem si do něj dávala, že to má nezávadný původ a nekupuji nic neznámého a nečerpám rašelinu, která je v podstatě neobnovitelný zdroj.

Příroda je geniální v tom, jak umí recyklovat své zdroje. Například listnatý strom je živený z listí z minulého roku, jeho výživa asi ze 70 % vzniká rozpadem starého listí. My se v podstatě snažíme přírodu jenom napodobovat, následovat ji.

Cyklus můžeme aplikovat i na živé organismy, tím, že sbíráme semínka, znovu je vyséváme, vyměňujeme se sousedy nebo v rámci komunity, tím, že si množíme naše vlastní rostliny pomocí řízků, dělením trsů trvalek, keřů, bylinek apod. 

A konečně i neživý materiál můžeme používat lokálně a opakovaně, například prkna, kůly, cihly, kameny. Vždy když vzniká něco nového, můžeme se snažit držet přírodních materiálů, které jsou přírodní, vkusné, nejdéle vydrží a dají se používat znovu. Vybírejme si materiály s trvalejším charakterem a kvalitou spíše než plastové prvky na jednu sezonu.

Z hlediska zahradničení je důležité, aby se i amatérští zahradníci zamýšleli nad tím, co si na zahradu vysadí, jestli to tam má nějakou perspektivu. Někdy je totiž intuitivní nakupování čehokoli, co se mi v zahradnictví zalíbí, taky velice neekologické, protože když nějaký náhodně vybraný strom nebo keř zasadíme, často pak zjistíme, že se na tu zahradu nehodí, nedaří se mu tam, nevejde se tam apod., takže rostliny buď předčasně hynou, nebo je různě přesazujeme, přemisťujeme, vyhazujeme, což ale zanechává ekologickou stopu – strom, který nám špatným zasazením uhynul, někdo před nákupem pět let pěstoval, zaléval, přesazoval, transportoval. Je proto dobré, abychom zahradě a rostlinám v ní rozuměli a vyvarovali se intuitivních nákupů, které mohou škodit životnímu prostředí.

Mít na vlastní zahradě cirkulární ekonomiku nejde ze dne na den, jde o proces, který nějakou dobu trvá, ale je dobré se o to snažit a postupně k tomu spět. Změnit přístup a myšlení a budovat krok za krokem soběstačný cyklus po vzoru přírody.

Jaro je pro takové rozhodnutí skvělý čas. I na poměrně malé ploše má smysl se snažit o přírodní zahradničení, protože i ta malá plocha ovlivňuje své okolí.

Akci podpořila Evropská unie. Vyjádřené názory a stanoviska jsou však výhradně názory a stanoviska Nesedím, sousedím a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Národné agentúry programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu. Evropská unie ani Národná agentúra programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu za ně nenesou odpovědnost.