Aktuality Archivy – Břevnovská Spojka

Aktuality

Když staré věci dostanou nový život

„Martino, co ti přijde zajímavého na swapování?“ ptám se jedné z účastnic našeho komunitního swapu. „Když staré věci dostanou nový život.“ Martina chodí na swapy především kvůli svetrům, které pak navíc zdobí originální výšivkou, ale oceňuje i to, že může sama vyklidit skříň a předat dál věci, které už nenosí. To je totiž hlavní podstata swapu – oblečení přinesete a za něj si (zdarma) jiné odnesete. Cirkulární ekonomika v praxi jak vyšitá! Protože kdo z nás by to neznal. Čas od času přijde ten moment, kdy si přiznáte, že tohle tričko už nemá smysl schovávat, že tyhle kalhoty jsou moc těsné nebo naopak volné a že se ve svých kdysi oblíbených šatech už úplně necítíte.

Jenže kam s ním, s tím oblečením? Do popelnice je nám to líto vyhodit (a to je moc dobře, jak si ještě řekneme), a tak se nabízí několik možností. Můžeme oblečení věnovat svým kamarádkám, na charitu anebo vyrazit na swap, který má přidanou hodnotu v tom, že si na oplátku něco odnesete. Swapovat (v češtině měnit) můžete cokoli – hračky, knihy, rostliny –, ale právě v případě oblečení to dává opravdu velký smysl. Pryč jsou doby, kdy oblečení vydrželo dlouhé roky a jejich uživatelé jej nosili do rozpadnutí. Kupujeme si ho rok od roku víc, nakoupené položky ale nosíme méně nebo vůbec (prostě se nám v krámě něco líbilo, ale pak doma už to není to ono).

Kvalita textilních materiálů (bavíme se samozřejmě hlavně o velkých řetězcích s módním oblečením) se navíc snižuje. To vede k tomu, že se ročně vyrobí 80 miliard kusů oblečení a až 85 % z nich končí na skládce nebo se složitě/nehospodárně/neekologicky likviduje. Pro představu: je to, jako by každou vteřinu někdo zlikvidoval kamión plný oblečení. To je samo o sobě velká ekologická zátěž, ale nejde jen o nadměrný odpad. Tzv. fast fashion („rychlá móda“ neboli masivní produkce oblečení) se podílí z 10 % na celkovém množství emisí skleníkových plynů (CO₂), které lidstvo vyprodukuje. Je také druhým největším spotřebitelem vody na světě. Praní prádla z polyesteru a dalších syntetických materiálů uvolňuje do oceánu ročně 500 000 tun mikroplastů, což odpovídá 50 miliardám plastových lahví. Textilní výroba ve velké míře znečišťuje vodní toky. Bohužel je také časté, že oblečení obsahující umělé materiály může být i zdraví závadné. Výroba textilních vláken, fáze barvení a jejich konečná úprava spotřebuje obrovské množství podzemní i povrchové sladké vody. Podle odhadů je k výrobě jediného bavlněného trička zapotřebí 2 700 litrů pitné vody To je množství, které vystačí jedné osobě k pití na dobu 2,5 roku. Fast fashion se významně podílí také na vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, protože vyžaduje energeticky náročné procesy založené na čerpání energie z fosilních paliv. Pouze 1 % oblečení ročně je zrecyklováno.

Když se vrátíme do českého kontextu, textilní odpad tvoří v Česku zhruba 3–6 % směsného odpadu. Možná to nevypadá jako moc, ale jedná se o 120 000–200 000 tun ročně. V organizaci Arnika to přirovnávají k tomu, jako by každý z nás každý týden vyhodil jedny džíny (pro další čísla a zajímavosti doporučuji právě publikaci od Arniky Rychle vyrobeno, rychle vyhozeno). Je třeba si také uvědomovat, že fast fashion funguje na základě porušování lidských práv – tlak na nízkou cenu produktu vede k tomu, že pracovníci módního průmyslu pracují většinu času v nevhodných podmínkách za neuvěřitelně nízké mzdy.

Ruku na srdce, většina z nás někdy podlehla rychlému, levnému a pohodlnému nákupu v některém z módních řetězců. Zároveň také asi většina z nás zažila, že se nové, levné tričko po nákupu záhadně srazilo nebo se mu rozjely švy, plavky vydržely jenom jednu sezónu a tolik moderní kalhoty jsou po půl roce záhadně passé. To, co se zdá na začátku levné, nás nakonec stojí víc peněz, než kdybychom si promyšleně koupili kvalitní kousek místní výroby, který déle vydrží. Osobně mám asi štěstí, že mě nakupování ve velkých obchodech spolehlivě do 5 minut zničí, takže se mu vyhýbám a s věkem zjišťuji, že mi stačí opravdu málo – většinu času stejně točím pořád dokola stejné kousky oblečení. Když si chci udělat opravdu radost, mám pár oblíbených českých značek, které ráda podpořím, nebo zajdu právě na swap. Skoro se mi zdá, že největší poklady jsem ulovila právě tady nebo na různých bazarech a v second handech. Navíc, když pak doma zjistím, že to není ono, tak mě to tak nebolí, protože jsem věci obvykle získala zdarma nebo za pár korun.

Swapování má ale i další rozměr, než ten ekologický a finanční. S největší pravděpodobností to bude velmi příjemná záležitost s podobně naladěnými lidmi. Jak z obchoďáků utíkám, tak na swapování vydržím i přes hodinu – baví mě sledovat, že se někomu líbí kousky, které jsem přinesla, povzbuzuji ostatní, ať se nebojí si vzít něco šíleného, užívám si smích a pospolitost ostatních. Pokud jste ještě nevyzkoušeli, určitě přijďte – k nám do Nesedím, sousedím, nebo kamkoli jinam ve svém okolí. Myslím, že nebudete zklamaní. Pokud na swapování nejste, zkuste promýšlet své nákupy, nakupovat oblečení z jednodruhových, přírodních materiálů a podporovat místní produkci. Stojí to za to.

Akci podpořila Praha 6 a Evropská unie. Vyjádřené názory a stanoviska jsou však výhradně názory a stanoviska Nesedím, sousedím a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Národné agentúry programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu. Evropská unie ani Národná agentúra programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu za ně nenesou odpovědnost.
#erasmusplus

Poprvé jsem šila na tajnačku. Rozhovor s Terezou Severýnovou.

Tereza je designérka, projektuje porcelán a její velkou vášní je šití. Má ráda estetické věci, které prostupují celou její tvorbou.

Magda: Mohla bys přiblížit, co pro tebe estetika znamená?
Nazvala bych to typem krásy, která je individuální, každý ji vnímá po svém a já mám svoji představu o kráse poměrně konkrétní a ráda naslouchám svému pocitu a představě o ní.

Jožka: Jak vznikl nápad udělat kurz šití v komunitním centru Nesedím, sousedím, který se jmenuje Přešívárna?
Nápad s Přešívárnou vznikl, když jsem byla na rodičovské dovolené a šila oblečení svým
dětem. Tehdy mě napadlo šít z vyřazeného dospěláckého oblečení a dát tomu novou podobu. Chodila jsem s dětmi do Nesedím, sousedím na Dvorek, věděla jsem, že zde je moc hezké zázemí a v tu dobu mě oslovila jedna z lektorek Ola Závadová. Přišlo mi fajn začít tvořit kolektivně, scházet se, sdílet si své
zkušenosti.

Jožka: Jak teď Přešívárna funguje? Kurz šití je určený pro dospělé a není to šití oblečení na děti, ale na dospělé. Použít můžeš velkou škálu materiálu, ze starého ubrusu nebo povlečení si můžeš ušít třeba halenku. Použiješ látku, kterou už máš, a vymyslíš, co bys z ní mohla ušít. Látka tě může inspirovat. Může v ní být nějaká emoce, vzpomínka.

Joska: Co na Přešívárně šijete?
Teď se rozbíhá nový kurz a mám vymyšlené tři projekty, které budeme realizovat. V jednom se bude šít kabátek Haori inspirovaný japonským kimonem, dále halenka a taška. Tedy věci na sebe a doplňky.

Joska: Musí si každý přinést látku, nebo bude i nějaká k dispozici?
Je to myšleno tak, že si každý látku přinese, ale budou zde i materiály k dispozici, pokud někdo
nebude mít vlastní látku nebo představu, co by se na to hodilo. Někdo přichází s jasnou
představou a někdo se přijde inspirovat.

Gábi: Jak ses naučila šít?
Inspirovala mě moje máma, která nám šila oblečení, když jsme byly malé děti. Doma jsme vždycky měli šicí stroj. Když máma nebyla doma, tajně jsem na jejím stroji šila oblečení na panenky barbíny a pamatuji si, že jsem se bála, že se bude zlobit, protože to není úplně bezpečné pro dítě, aby šilo samo na stroji.
Takže si pamatuji, že jsem poprvé vlastně šila sama na tajňačku. První stroj jsem dostala od rodičů v pubertě, to mi bylo asi třináct let, a šití mě provází celým životem. Na mateřské dovolené mě to bavilo a učila jsem se podle různých blogů, videí a taky rozhodně podle časopisu Burda.

Cilka: Jaký máš styl oblečení?
To je zajímavá otázka, nikdy jsem nad tím takhle nepřemýšlela. Potřebuji, aby mi oblečení bylo hlavně pohodlné. Než bych měla nějaký styl, dám na to, jak pohodlně mi v tom oblečení je, abych se v něm mohla uvelebit, aby bylo příjemné na těle. Vybírám si oblečení tak, že ke mně musí nějak promlouvat, mám ráda jednoduchost, vtipné detaily. Mám ráda černou, šedou barvu a v poslední době jsem objevila vlnu a baví mě vlněné doplňky.

Magda: Máš svoje oblíbené značky?
Mám svoji oblíbenou značku bot New balance a nejraději si je kupuji z druhé ruky. Jsou mi pohodlné a vím, že se mi nerozpadnou. Z oblečení je to česká značka Youngprimitive, to jsou moji známí z Brna. Používají opravdu příjemné materiály, jako je například bambus, merino vlna a jejich oblečení nekouše, neškrtí a vydrží opravdu dlouho.

Joska: Kde nakupuješ látky?
Mám oblíbený obchod Látky Mráz, kterých je po Praze několik prodejen. Ráda kupuji kazové látky ve
výprodejích, to mě moc baví. V Holešovicích nakupuji v obchodě Flex – Tex, kde májí vždy velký výběr látek ve výprodeji. Musím ale dávat pozor, aby se mi z toho nestala závislost a abych neměla doma velkou sbírku těchto super výhodných látek. Takže je fajn vždy nenaskočit na atrakci zlevněných
látek.

Jožka: Je ideální látka, z které se dobře šije?
Je určitě dobré naučit se vybrat si dobrou látku pro svůj šicí projekt nebo také pro svůj šicí stroj. Například riflovina je tvrdá a každý stroj takovou látku neprošije. Moc ráda jsem šila z pružných látek, hlavně úpletu, ten se hodil na oblečení pro děti. Teď mě baví pevné látky, například plátno. Ze starých riflí, které mám doma už dlouho, chystám ušít tašku nebo piknikovou deku.

Co jsme vytvořili v animačním kroužku?

V našem animačním kroužku se děti ve věku 8 až 12 let učí různé techniky a postupy animace, ale také přemýšlení o světě kolem sebe. Jak se můžou ve svém věku zapojit? Jaký mají přístup k věcem, co se jim v jejich okolí nelíbí? Ve školním roce 2023/24 vznikly kromě kratších cvičení, na nichž si děti osvojovaly práci s iPady namísto zrcadlovek, také autorské filmy, na něž se můžete podívat v našem YouTube kanálu.

Aktivita spadá do projektu Město patří všem, který podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je realizován v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021.

Jak zahradničení souvisí s cirkulární ekonomikou

Zahradnice Lenka Bennerová má u nás v komunitním centru od podzimu 2023 volný cyklus kurzů přírodního zahradničení. Po únorovém kurzu jsme se setkaly, abychom probraly jeden důležitý aspekt, na nějž ve výkladu nebylo dost prostoru, ale určitě zaslouží pozornost.

Jak by tedy Lenka popsala zahradničení jako ukázku cirkulární ekonomiky? Zde najdete přepis její odpovědi, a pokud chcete vědět víc, srdečně zveme na její další kurzy, vždy třetí středu v měsíci.

Na kurzu Cesta k přírodní zahradě jsme narazili na to, že zahrada je ukázkový případ, kde se dá ukázat, projevit a realizovat cirkulární ekonomika, protože na zahradě jde o to, abychom co nejvíc materiálu, věcí, rostlin a energií spotřebovali na daném místě a nemuseli vnášet moc vstupů zvenčí. Takže já se snažím během mých kurzů nabádat zahradnice a zahradníky k tomu, aby upustili od péče typu na podzim všechno ze zahrady ostříhat, vyhrabat a odvézt a na jaře pak vše zase navážet, protože tím šetříme dopravu, energie, životní prostředí atd. Samozřejmě k tomu přispívá i fakt, že příroda už je dost poničená, otepluje se, klesá biodiverzita, je nás na planetě 8 miliard, takže už o přírodu musíme začít opravdu vážně pečovat a chránit ji.

Takže cirkulární ekonomiku na zahradě spatřuji hlavně v oběhu materiálu, což obnáší substráty, mulče, listí apod., ale také energie, šetření vodou na zálivku, zachytávaní dešťové vody, správné zalévání, bránění odparu vody, bránění půdy před vysycháním. Měli bychom celou zahradu koncipovat tak, aby byla z dlouhodobého hlediska udržitelná. Abychom na ní nespotřebovávali příliš mnoho energie, zdrojů, materiálů, ale ani času. Takže se zároveň na kurzech bavíme o tom, jak by taková zahrada budoucnosti měla vypadat, což se týká celkové koncepce a typu výsadby. Dnes už víme, že zahrada, kde 90 % plochy tvoří trávník a podél plotu jsou vysazené túje, prostě požadavky udržitelnosti nesplňuje. V současné době se při tvorbě zahrad upouští od velkých travnatých ploch, protože se zjistilo, že trávník je extrémně náročný na energie, spotřebu vody, osiva, hnojiva, substráty, písky… je hodně pracný a na druhou stranu vůbec není přínosný z hlediska diverzity. Trávník je v podstatě zelená poušť, protože na klasickém anglickém trávníku hubíme vše živé, aby byl dokonale zelený a uniformní. Při navrhování zahrad se dnes snažíme o rozmanitost, vracíme se ke klasickým stromům, keřům, trvalkám, ideálně původním druhům.

A úplně základním požadavkem kromě zachytávání dešťové vody je kompostování neboli zpracovávání veškerého rostlinného odpadu. Je škoda to někam odvážet, pálit, likvidovat, protože biologický odpad je nesmírně cennou surovinou. Devadesát procent zahrad může mít svůj kompostér a tím eliminovat potřebu dokupování balíků substrátů a hnojiv pro výživu své zahrady. Další přínos kompostu je, že vím, co jsem si do něj dávala, že to má nezávadný původ a nekupuji nic neznámého a nečerpám rašelinu, která je v podstatě neobnovitelný zdroj.

Příroda je geniální v tom, jak umí recyklovat své zdroje. Například listnatý strom je živený z listí z minulého roku, jeho výživa asi ze 70 % vzniká rozpadem starého listí. My se v podstatě snažíme přírodu jenom napodobovat, následovat ji.

Cyklus můžeme aplikovat i na živé organismy, tím, že sbíráme semínka, znovu je vyséváme, vyměňujeme se sousedy nebo v rámci komunity, tím, že si množíme naše vlastní rostliny pomocí řízků, dělením trsů trvalek, keřů, bylinek apod.

A konečně i neživý materiál můžeme používat lokálně a opakovaně, například prkna, kůly, cihly, kameny. Vždy když vzniká něco nového, můžeme se snažit držet přírodních materiálů, které jsou přírodní, vkusné, nejdéle vydrží a dají se používat znovu. Vybírejme si materiály s trvalejším charakterem a kvalitou spíše než plastové prvky na jednu sezonu.

Z hlediska zahradničení je důležité, aby se i amatérští zahradníci zamýšleli nad tím, co si na zahradu vysadí, jestli to tam má nějakou perspektivu. Někdy je totiž intuitivní nakupování čehokoli, co se mi v zahradnictví zalíbí, taky velice neekologické, protože když nějaký náhodně vybraný strom nebo keř zasadíme, často pak zjistíme, že se na tu zahradu nehodí, nedaří se mu tam, nevejde se tam apod., takže rostliny buď předčasně hynou, nebo je různě přesazujeme, přemisťujeme, vyhazujeme, což ale zanechává ekologickou stopu – strom, který nám špatným zasazením uhynul, někdo před nákupem pět let pěstoval, zaléval, přesazoval, transportoval. Je proto dobré, abychom zahradě a rostlinám v ní rozuměli a vyvarovali se intuitivních nákupů, které mohou škodit životnímu prostředí.

Mít na vlastní zahradě cirkulární ekonomiku nejde ze dne na den, jde o proces, který nějakou dobu trvá, ale je dobré se o to snažit a postupně k tomu spět. Změnit přístup a myšlení a budovat krok za krokem soběstačný cyklus po vzoru přírody.

Jaro je pro takové rozhodnutí skvělý čas. I na poměrně malé ploše má smysl se snažit o přírodní zahradničení, protože i ta malá plocha ovlivňuje své okolí.

Akci podpořila Evropská unie. Vyjádřené názory a stanoviska jsou však výhradně názory a stanoviska Nesedím, sousedím a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Národné agentúry programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu. Evropská unie ani Národná agentúra programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu za ně nenesou odpovědnost.

Co přineslo zapojení dětí ze šestkových škol do participace?

Projekt „Město patří všem“ břevnovského spolku Nesedím, sousedím skončil výstavou a předáním ocenění za nejlepší projekty na úpravu veřejného prostoru na Praze 6.

Šest školních kolektivů se na jaře loňského roku zapojilo do soutěže, v níž měli za úkol přemýšlet o vybraném veřejném prostoru (vokovické hřiště v ulici Na Křídle). S podporou architektů následně vymysleli projekt na jeho proměnu. Děti se seznámily se základy fungování veřejného prostoru, územním plánováním, participací.

Porota ve složení Radka Falge, Petr Palacký a Ondřej Synek vybrala nejlepší projekt – respektive dva. O první místo se totiž podělily dvě třídy z Červeného vrchu. Děti si plánují vyzkoušet na vlastní kůži i průběh participace s místními obyvateli, kde představí plánované změny. Nápady z jejich projektů by se měly opravdu realizovat, jak přislíbila šestková radnice ústy přítomného radního Petra Palackého.

Projekt Město patří všem podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, Praha 6 a galerie Bubec. Výsledné projekty budou v nejbližších týdnech k vidění i na vybraných zapojených školách. Pro bližší info sledujte náš web, budeme o všem včas informovat. Za věcné ceny pro školní kolektivy děkujeme firmám Angelato, vydavatelství Labyrint, kino Dlabačov, koupaliště Petynka, ZOO Praha, a Zrcadlové bludiště na Petříně. Děkujeme.

Projekt Město patří všem podpořila Nadace OSF v rámci programu Active Citizens Fund, jehož cílem je podpora občanské společnosti a posílení kapacit neziskových organizací. Program je realizován v rámci Fondů EHP a Norska 2014–2021.

Nové díly podcastu Břevexu

Máme pro vás další díly podcastu Břevexu. Zbrusu nový Podcast s kosmo_nauty k dvojčíslu 22/23 Břevnovského expressu a Rozhovor s Kristýnou Ciprovou, ředitelkou Nesedím, sousedím Kristýnou Ciprovou na téma participace dětí. Povídání se točí kolem projektu Město patří všem, který měl za úkol zapojit děti do veřejného dění.

ZDE na webu najdete i starší díly, zveme vás k poslechu. Z poslední doby vypichujeme např. díl O slavnostech a nebo o projektu komunitního centra V pátek nejím sám.

Podcast vzniká v rámci projektu Město patří všem, který učí děti participaci.

#s odvahou

Rozhovor s Kristýnou Ciprovou o dešťové zahradě.

Jožka: Kristýno, jak tě napadlo, že bude dešťová zahrada místo normální zahrady?
Původně to měl být dešťový záhon, nakonec je to dešťová zahrada, napadlo to takovou větší skupinu lidí, která si říká Ekospojka a tady na Břevnově se snaží dělat projekty, které nějakým způsobem řeší klimatickou krizi tady na té lokální úrovni. Říkali jsme si, že se tady málo pracuje s dešťovou vodou a právě dešťová zahrada umožňuje, že když prší, tak pojme vodu a je schopná ji zadržet na dobu, kdy bude větší sucho. Většinou se tam vysází rostliny, které zvládnou i období dešťů a naopak i období, kdy je velké sucho. Říká se tomu adaptační opatření, něco, co se přizpůsobuje tomu, že se mění klima. V Praze už nebudou krásné zelené trávníčky a je zapotřebí budovat typy funkčních zahrad a záhonků. Takové místo je potom zároveň útočiště pro ptáky a jiná drobná zvířata, například pro ježky a hmyz, a také se vytvoří příjemné mikroklima, kde bude příjemněji než na rozpálené ulici.

Jožka: Kde se ta zahrada buduje?
Je to v Kochanově ulici na Břevnově na Praze 6. Důležité je, že je to ulice, která je celá z kopce a skvěle se na tento projekt hodí. Z vedlejšího domu vede dešťová voda okapem do strouhy a do kanálu a je nevyužitá. My tu vodu pomocí rour povedeme klikatě po pozemku a tak ho zavlažíme. Na vytvoření dešťové zahrady jsou tam ideální podmínky.

Jožka: Jak jste našli to místo?
Objevili jsme ho společnými silami s Lucií Loskotovou a Štěpánem Tomanem. Původně jsme měli v plánu jiné místo, kam měla voda stékat přímo z ulice, ale Technická správa komunikací, která se stará o provoz ulic a chodníků, nám nedovolila zadělat kanál, což bylo zapotřebí, a tak se ukázalo, že je to příliš složité. Ani nevím, zda bychom na všechna povolení nakonec nečekali několik let. Ve veřejném prostoru, který nás zajímal, je to současné místo ideální.

Jožka: Napadla vás i jiná varianta provedení? Třeba systém vodního hřiště pro děti, kde by voda tekla v různých kanálcích, děti by si tam hrály a pak by tekla k rostlinám?
Děti mají fantazii, jakou dospělí nemají, toto nás opravdu nenapadlo. Také jsme omezení financemi. Bylo by krásné mít tam ještě nějaké herní prvky, které by to dělaly zajímavější, ale dost by se to prodražilo, takže to děláme tou nejjednodušší variantou a chceme tím i ukázat, jak se s tím dá jednoduše pracovat.

Joska: Kde na to berete peníze?
Část peněz jsme dostali od Prahy 6, ta nám na to přispěla 60 000 Kč, ale ukazuje se, že to nestačí. Všichni, kdo na tom pracují, to dělají dobrovolně ve svém volném čase a nedostanou za to žádné peníze. Jenom jejich práce by stála například 100 000 Kč. Také materiál je drahý, třeba prkna jsme nekupovali nová, ale sehnali jsme je na stavbě, kde byla stará vyřazená, a použili je na tento projekt.

Joska: Kde se můžeme přihlásit na brigádu?
Jedna proběhne 13. října, druhá 21. října, ale bude potřeba o zahradu pečovat i nadále, i když by to měl být soběstačný pozemek bez nějaké zvláštní péče, ale to bude chvíli trvat. V těch prvních letech bude potřeba nějaká údržba, vytrhávat nálety, a tak budeme organizovat další sousedské brigády podle toho, jak budeme mít čas.

Joska: Co se stane, když zahrada nebude fungovat?
My to zkoušíme, nejsme žádní superodborníci, i když jsme se samozřejmě radili se zahradnicí a s lidmi, kteří se věnují takovým projektům, a máme od nich co nejvíce informací k tomu, aby to fungovalo. Ale stát se to samozřejmě může. Potom je dobré zjistit, co na tom nefunguje, a to opravit. Myslím si ale, že tam není zase tolik věcí, které by se mohly pokazit.

Magda: Proč takový projekt realizuje Nesedím, sousedím?
My jsme tímto projektem chtěli podpořit Prahu 6 nebo kohokoli, kdo má prostředky a možnost ve veřejném prostoru dělat tyto zásahy, a nebude ho to stát tolik úsilí jako nás. Myslím si, že je lepší, aby to dělaly tyto instituce. Tento projekt jsme chtěli dělat už před 3 lety a teprve teď jsme se k tomu dostali, protože dlouhou dobu trvalo, než jsme vyřídili všechna povolení, než si všichni vyjasnili, co komu patří, a umožnili nám to používat. Pokud by to řešila městská část, bylo by to mnohem jednodušší a efektivnější.

Cilka: Jaké rostliny a keře se tam budou sázet?

Chtěli jsme původní české keře, které zároveň mají i květy a plody, takže jsou krásné i užitečné. Naše zahradnice vybrala ptačí zob, meruzalku alpskou, hloh jednosemenný, zimolez obecný, růži sivou a dřín obecný.

Cilka: Podle čeho jste keře vybírali?
Především jsme chtěli takové keře, které snesou mokro i sucho a budou potravou pro ptáky.

Výzva pro čtenáře:
Na okraji pozemku jsme umístili ceduli, která osvětluje smysl dešťové zahrady a vybízí kolemjdoucí k tomu, aby nám dali vědět, pokud by mladé rostliny a keře strádaly, nebo se sami zapojí do zalévání při velkém suchu. Budeme moc rádi, když lidé budou chodit kolem a všímat si, co se tam děje. Vítáme každého pomocníka na jakýchkoli brigádách, které určitě ještě budou.

Sousedské snídaně jsou zpět

Sousedské snídaně jsou zpět, srdečně zveme na komunitní posezení!
Co taková snídaně obnáší?
Jí se, co kdo přinese.
Povídá se, posedává, sousedí…
Snídaně se může protáhnout přes oběd…

Můžeme společně i něco vyrobit nebo se něco naučit – tentokrát nám Kristýna ukáže, jak se dělá nejlepší veganská vajíčkovka, na které byste nepoznali, že není z vajec! Přijďte ochutnat.

STROMY VE MĚSTECH, MĚSTA VE STROMECH

Přednáška zahradnice Lenky Bennerové na téma stromů, jejich funkce ve městě, péče o stromy, udržitelnosti apod.

Vstupné: 100 Kč.
Rezervace zde.

SOUSEDSKÉ SOUZNĚNÍ

Přijďte si zazpívat s Ladou Leníčkovou!
Tentokrát to budou gospely.
Texty písní budou k dispozici, doprovodné nástroje vítány, hlavní je radost ze společného zpívání.

Rezervace na: lalaladalen@gmail.com.
Doporučený příspěvek 100 Kč/ 50 Kč (senioři).