„Martino, co ti přijde zajímavého na swapování?“ ptám se jedné z účastnic našeho komunitního swapu. „Když staré věci dostanou nový život.“ Martina chodí na swapy především kvůli svetrům, které pak navíc zdobí originální výšivkou, ale oceňuje i to, že může sama vyklidit skříň a předat dál věci, které už nenosí. To je totiž hlavní podstata swapu – oblečení přinesete a za něj si (zdarma) jiné odnesete. Cirkulární ekonomika v praxi jak vyšitá! Protože kdo z nás by to neznal. Čas od času přijde ten moment, kdy si přiznáte, že tohle tričko už nemá smysl schovávat, že tyhle kalhoty jsou moc těsné nebo naopak volné a že se ve svých kdysi oblíbených šatech už úplně necítíte.

Jenže kam s ním, s tím oblečením? Do popelnice je nám to líto vyhodit (a to je moc dobře, jak si ještě řekneme), a tak se nabízí několik možností. Můžeme oblečení věnovat svým kamarádkám, na charitu anebo vyrazit na swap, který má přidanou hodnotu v tom, že si na oplátku něco odnesete. Swapovat (v češtině měnit) můžete cokoli – hračky, knihy, rostliny –, ale právě v případě oblečení to dává opravdu velký smysl. Pryč jsou doby, kdy oblečení vydrželo dlouhé roky a jejich uživatelé jej nosili do rozpadnutí. Kupujeme si ho rok od roku víc, nakoupené položky ale nosíme méně nebo vůbec (prostě se nám v krámě něco líbilo, ale pak doma už to není to ono).

Kvalita textilních materiálů (bavíme se samozřejmě hlavně o velkých řetězcích s módním oblečením) se navíc snižuje. To vede k tomu, že se ročně vyrobí 80 miliard kusů oblečení a až 85 % z nich končí na skládce nebo se složitě/nehospodárně/neekologicky likviduje. Pro představu: je to, jako by každou vteřinu někdo zlikvidoval kamión plný oblečení. To je samo o sobě velká ekologická zátěž, ale nejde jen o nadměrný odpad. Tzv. fast fashion („rychlá móda“ neboli masivní produkce oblečení) se podílí z 10 % na celkovém množství emisí skleníkových plynů (CO₂), které lidstvo vyprodukuje. Je také druhým největším spotřebitelem vody na světě. Praní prádla z polyesteru a dalších syntetických materiálů uvolňuje do oceánu ročně 500 000 tun mikroplastů, což odpovídá 50 miliardám plastových lahví. Textilní výroba ve velké míře znečišťuje vodní toky. Bohužel je také časté, že oblečení obsahující umělé materiály může být i zdraví závadné. Výroba textilních vláken, fáze barvení a jejich konečná úprava spotřebuje obrovské množství podzemní i povrchové sladké vody. Podle odhadů je k výrobě jediného bavlněného trička zapotřebí 2 700 litrů pitné vody To je množství, které vystačí jedné osobě k pití na dobu 2,5 roku. Fast fashion se významně podílí také na vyčerpávání neobnovitelných zdrojů, protože vyžaduje energeticky náročné procesy založené na čerpání energie z fosilních paliv. Pouze 1 % oblečení ročně je zrecyklováno.

Když se vrátíme do českého kontextu, textilní odpad tvoří v Česku zhruba 3–6 % směsného odpadu. Možná to nevypadá jako moc, ale jedná se o 120 000–200 000 tun ročně. V organizaci Arnika to přirovnávají k tomu, jako by každý z nás každý týden vyhodil jedny džíny (pro další čísla a zajímavosti doporučuji právě publikaci od Arniky Rychle vyrobeno, rychle vyhozeno). Je třeba si také uvědomovat, že fast fashion funguje na základě porušování lidských práv – tlak na nízkou cenu produktu vede k tomu, že pracovníci módního průmyslu pracují většinu času v nevhodných podmínkách za neuvěřitelně nízké mzdy.

Ruku na srdce, většina z nás někdy podlehla rychlému, levnému a pohodlnému nákupu v některém z módních řetězců. Zároveň také asi většina z nás zažila, že se nové, levné tričko po nákupu záhadně srazilo nebo se mu rozjely švy, plavky vydržely jenom jednu sezónu a tolik moderní kalhoty jsou po půl roce záhadně passé. To, co se zdá na začátku levné, nás nakonec stojí víc peněz, než kdybychom si promyšleně koupili kvalitní kousek místní výroby, který déle vydrží. Osobně mám asi štěstí, že mě nakupování ve velkých obchodech spolehlivě do 5 minut zničí, takže se mu vyhýbám a s věkem zjišťuji, že mi stačí opravdu málo – většinu času stejně točím pořád dokola stejné kousky oblečení. Když si chci udělat opravdu radost, mám pár oblíbených českých značek, které ráda podpořím, nebo zajdu právě na swap. Skoro se mi zdá, že největší poklady jsem ulovila právě tady nebo na různých bazarech a v second handech. Navíc, když pak doma zjistím, že to není ono, tak mě to tak nebolí, protože jsem věci obvykle získala zdarma nebo za pár korun.

Swapování má ale i další rozměr, než ten ekologický a finanční. S největší pravděpodobností to bude velmi příjemná záležitost s podobně naladěnými lidmi. Jak z obchoďáků utíkám, tak na swapování vydržím i přes hodinu – baví mě sledovat, že se někomu líbí kousky, které jsem přinesla, povzbuzuji ostatní, ať se nebojí si vzít něco šíleného, užívám si smích a pospolitost ostatních. Pokud jste ještě nevyzkoušeli, určitě přijďte – k nám do Nesedím, sousedím, nebo kamkoli jinam ve svém okolí. Myslím, že nebudete zklamaní. Pokud na swapování nejste, zkuste promýšlet své nákupy, nakupovat oblečení z jednodruhových, přírodních materiálů a podporovat místní produkci. Stojí to za to.

Akci podpořila Praha 6 a Evropská unie. Vyjádřené názory a stanoviska jsou však výhradně názory a stanoviska Nesedím, sousedím a nemusí nutně odrážet názory a stanoviska Evropské unie nebo Národné agentúry programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu. Evropská unie ani Národná agentúra programu Erasmus+ pre vzdelávanie a odbornú prípravu za ně nenesou odpovědnost.
#erasmusplus